Míša Mašková: Školy dnes grafiku nenaučí. Mladí lidé by se měli co nejdřív vrhnout do praxe

Míša Mašková je nová Art Directorka našeho kreativního oddělení. Je maličká, skromná, ale odvádí skvělou práci. Přečtěte si rozhovor, ke kterému jsme Míšu horko těžko přemlouvali.

Máš za sebou dlouhé roky zkušeností na pozici Art Directorky. Co tě přivedlo do tohohle kreativního oboru?

Pocházím z umělecké rodiny. Máma, babička i strejda jsou kreativci, všichni dělají kolem keramiky a tak k tomu mám už od malička vztah.

A co tě přivedlo konkrétně ke grafice?

Začala jsem už na střední škole. Chodila jsem na soukromou školu reklamní tvorby a na vysoké jsem studovala Multimediální design. Ke skutečné grafice jsem se ale dostala až po škole. Hned první den v práci jsem zjistila, že všechno, co nás učili na školách, je v praxi úplně jinak. Nikdy nás nepřipravili na to, co vlastně ta reálná práce obnáší.

Takže říkáš, že dobrého grafika z tebe neudělá škola?

To určitě ne. Školy jsou hrozně zkostnatělé, nestíhají reagovat na současné trendy.  A tak se na nich učí staré věci. Nedávno jsem pracovala s čerstvě vystudovanou grafičku a zjistila jsem, že se ve školách pořád už přes deset let učí jedno a to samé. A přitom ten obor se neustále vyvíjí. Je hrozná škoda, že na to systém neumí reagovat. A tak platí, že aby člověk v grafice uspěl, musí se co nejdřív vrhnout do praxe. Učit se takzvaně v procesu. Školy v tomhle oboru nemají skoro smysl.

A jak jsi se tedy vrhla do praxe ty?

Hned po škole jsem čtyři roky pracovala v Saatchi & Saatchi na pozici Junior Art Directora. Pak jsem šla rovnou na volnou nohu. Dělala jsem třeba kreativního lídra Prague Bistru v oddělení Spectra a měla jsem pod sebou celé kreativní oddělení. Kromě digitálu jsme dělali i print a moje práce byla hlavně na tendrech a při tvorbě strategií. Taky jsem pracovala pro Slevomat, pro Proximity a pro spoustu dalších firem jsem dělala třeba loga nebo rebrandy.

A co tě přesvědčilo nastoupit k nám?

Lví podíl na tom má Hana, se kterou jsem pracovala už dřív. Přesvědčila mě, abych sem přišla a jsem za to moc ráda! Pracuju tu v mladém kolektivu, lidi jsou nadšení a nechávají se inspirovat. Člověk může přijít s čímkoli a lidi tu nad tím přemýšlí. To není tak obvyklé. Ve většině firem bývá striktně zajetý systém, který může mít v mnohém své výhody, ale těžko se v něm pracuje.

Co tě na práci Art Directorky nejvíc baví?

Nejvíc asi ta strategie. Ten nápad. A celý ten proces od prvotní myšlenky, přes tvorbu až po samotnou exekuci. A na grafice jako takové mě nejvíc baví fotomontáže a postprodukce fotky.

A jak tvoje práce vypadá?

Nemám moc žádné postupy, kterých bych se držela. Ale většinou začnu tak, že si na papír napíšu spoustu pouze mně srozumitelných myšlenek a poznámek. Zapisuji si, co ve mně značka evokuje, co se kolem ní točí, co s ní souvisí. No a pak přepisuju a přepisuju a nakonec z toho většinou něco vyjde. Anebo taky ne. Někdy se taky stává, že se třeba nemůžu pohnout z místa a pak jedu v tramvaji a napadne mě něco a ono to je to ono.

To může být vyčerpávající. Jak relaxuješ?

Mojí velkou láskou je keramika. Propadla jsem jí vlastně hned po škole, kdy jsem začala chodit do keramicko-sochařského ateliéru. Zbožňuju, když si na sebe můžu vzít špinavý kalhoty a zabořit se do hlíny. To jsem nejvíc šťastná. Je to takový můj dvojí život. Přes den sedím v kanceláři a dělám na počítači, ale potom potřebuju jít a realizovat se v hmotnějším světě. A tak udělám něco, na co si můžu sáhnout a na co si můžou sáhnout i ostatní… třeba i za třicet let. Protože sochy na rozdíl od bannerů a plakátů vydrží.

Takže tvoříš keramické sochy?

Se sochařinou jsem začala. A až poslední dobou se dostávám k takovým těm klasickým věcem, které si lidi spojují s keramikou, jako jsou hrníčky, vázy nebo talířky.

A co se pak s tvými výrobky děje?

Už hrozně dlouho uvažuju nad tím, že bych si udělala prodejní výstavu. Ale zatím je to jenom v mé hlavě. Většinou to selhává na tom, že si uvědomím, že bych musela jít mezi lidi a třeba o své práci něco povídat. A to dělám hrozně nerada. (i k tomuhle rozhovoru jsme museli Míšu přemlouvat, pozn.) Nemám moc ráda, když se o mně mluví.

A co děláš mimo práce a keramiky?

Hodně cestuju. Vždycky jsem byla schopná spojit práci a cestování. Tohle digitální nomádství je poslední dobou hrozný hit, ale má to i své stinné stránky. Když je člověk na cestách a musí u toho pracovat, dostává se neustále do situace, kdy hledá, kam si sednout a kde se mu bude dobře dělat… A to začne být otravný. Proto se vždycky pak těším domů. Ale ve skutečnosti to mám ráda. Myslím si, že by mladí lidé měli cestovat.

Na čem teď v MarektUPu děláš?

Na spoustě práce pro klienty. Ale pracuji také na novém korporátním designu firmy. Chtěla bych, aby to bylo pěkný, fungovalo to a oživilo to firmu. Aby byly hodnoty MarketUP na první pohled rozpoznatelné skrze vizuál firmy.